Jak udělat shyb těžší
V minulém článku jsme se zabývali tím, jak dosáhnout prvního úplného shybu na hrazdě. Každému, kdo jej zvládl srdečně gratuluji 🙂
Ale co dál, jakmile zvládnu první shyb? Snadné – zvládnout ho v dobré formě.
A jakmile ho zvládnu v dobré formě? Opět snadné – zvládnout jich více za sebou.
U shybů nejde přidávat opakování tak rychle, jako u spousty jiných cviků, protože ruce pracují s celou vahou těla. Přesto je však hranice mezi tím dát jeden shyb a pět shybů mnohem tenčí, než hranice mezi tím dát jeden shyb a nedat žádný. Tělo už ví, co má dělat, a potřebuje jen zesílit.
Postupně tedy přidávám opakování a najednou těch pěkných, poctivých* a kontrolovaných shybů v řadě zvládnu deset**.
* pro připomenutí ideální formy doporučuji základní pravidla v úvodu
** samozřejmě není nijak propastný rozdíl mezi devíti a desíti shyby, ale deset je dobrá kontrolní hranice, která se dobře pamatuje. Tak se jí držte.
Jakmile už není problém zvládnout deset shybů, není od věci si to zase trochu ztížit a udělat si ze shybu opět výzvu, u které budu muset máknout, abych ji pokořil.
Jak na to se dozvíte taé v sekci věnované konkrétním variantám pokročilých shybů, ale na úvod může být lepší zůstat u pohybového vzorce, který už tělo dobře zná a změnit ho jen v některé z těchto všeobecných nuancí:
- Změnit úchop
- Shyb zpomalit
- Shyb zrychlit
- Počet prstů
- Povrch
Úchop
Drtivá většina lidí se shyb naučí dělat s úchopem v podhmatu. Má to svou logiku, protože bicepsy paží se tak mohou lépe zapojit a shyb je tak snadnější (hlavně v částečném rozsahu pohybu). Jakmile ale v podhmatu zvládám více opakování za sebou, je fajn zkusit si shyb nadhmatem. Možná vás i ze začátku překvapí, o kolik je to těžší a opět se budete muset poprat s prvním úplným opakováním.
Zpomalení shybu
Zlaté pravidlo je dvě vteřiny na pohyb dolů, dvě vteřiny na pohyb nahoru a vteřinu pauza v horní i spodní poloze. Jeden shyb tak bude trvat šest vteřin. Zkuste si ze začátku zpomalit negativní část pohybu, kdy se spouštíte dolů. Místo dvou vteřin to může trvat čtyři, šest nebo i deset vteřin. Každé opakování tak bude o dost intenzivnější a dá vašim svalům hodně zabrat. Jakmile to zvládnete vícekrát za sebou, zpomalte si i pohyb nahoru (i když ne tolik, jako pohyb dolů, tady pět vteřin bohatě stačí). Pokud mi trvá cesta nahoru pět vteřin a cesta dolů deset, celý shyb trvá 17 vteřin a bude hodně velká výzva jich zvládnout větší počet za sebou. Zpomalit si jakýkoli cvik je skvělou metodu k tomu nad ním získat úplnou kontrolu.
Zrychlení shybu
Jakmile je tělo zvyklé udělat více shybů najednou, jednou z možností je začít experimentovat s dynamickými variantami. Tím samozřejmě nemám na mysli kipping. Ten vám ze začátku s dynamickými variantami shybů může pomoct, ale stejně jako u klasického shybu rozhodně není dobrý nápad si na to zvykat. Dynamickou variantou shybu se rozumí, když se dokážu nahoru s plnou kontrolou pohybu vytáhnout s takovou silou, že nějaká ta pohybová energie zbude. A toho zbytku lze využít například k tomu v horní poloze:
- hrazdu pustit, tlesknout a opět chytit,
- hrazdu v podhmatu pustit a chytit v nadhmatu (nebo naopak),
- hrazdu v širokém úchopu pustit a chytit v úzkém (nebo naopak),
- hrazdu pustit a chytit jinou hrazdu výš.
Té kinetické energie bystě měli mít tolik, že přehmátnutí (pustit-chytit) zvládnete celé v horní poloze shybu. Chytání hrazdy při „cestě dolů“ by mohlo potrápit vaše lokty.
Počet prstů
Zajímavý způsob, jak si shyb ztížit je přejít do nadhmatu a následně omezit počet prstů, kterými hrazdu držím. Nejsnadnější je samozřejmě vyřadit palce. S každým dalším prstem ale buďte opatrní, protože na zbylé se mnohem více rozloží váha vašeho těla a bude to dost cítit. Hodně při tom potrápíte předloktí, které přímo zodpovídá za sílu úchopu vašich prstů. Začnete od malíčku a postupujte pomalu a opatrně z této strany – malíček, prsteníček, prostředníček. Nakonec třeba zvládnete udělat shyb jen na ukazováčkách.
Přátelské doporučení: než se na určitém počtu prstů budu pokoušet shybovat je dobré ověřit si, že na tomto počtu prstů dokážu aspoň chvíli viset.
Povrch
Tady je to snadné: čím příjemnější a méně klouzavý povrch, tím se ty shyby dělají lépe. V opačném principu si je tak můžu ztížit. Konkrétně například můžu:
- Sundat rukavice,
- Nepoužívat křídu,
- Najít si hrazdu, co se nedrží tak dobře (víc kluzká, je tlustší / hubenější, než je optimum),
- Najít si něco jiného, než hrazdu, co se nedrží tak dobře (větev, římsa, trám).
Tohle všechno samozřejmě platí, pokud už dám shybů víc a chci z nich opět udělat výzvu. Pokud se pokouším o dosažení prvního opakování nějaké z náročnějších variant shybu, dá samozřejmě rozum, že to dělám naopak na povrchu, kde se mi cvičí nejlíp.